Nikoliv bezvýznamná část populace je ukrutně hloupá

Ten titulek je částí tweetu Iva Lukačoviče, v žebříčku Forbesu 15. nejbohatšího Čecha. A hned to schytal, podle europoslance Jana Zahradila se jedná o „esenci povýšeného elitářství“. I když Lukačovičův výrok je zcela pravdivý.

„A tak to dopadá, když se uzavřete ve své sociální bublině a začnete trpět spasitelským komplexem. Na lidi pak začnete pohlížet povýšeně a místo nalézání cesty k pochopení je začnete nespravedlivě kárat,“ bleskově zareagoval na tweet i Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta proslulého arogantním povýšenectvím.

Věřil jsem, že Česko se svou zkušeností s budováním socialismu a komunismu má pevné obranné mechanismy, jak se bránit obrodným neobolševickým nesmyslům, které se na nás valí z Bruselu nebo z New Yorku. Komunisti nám tvrdili, že jsme si všichni rovni, jsme stejně dobří, stejně chytří, musíme stejně myslet a popřeli zcela přirozenost člověka, který má každý jiné schopnosti, jinou úroveň inteligence, jiný charakter, jiné ambice. Ale takto svět nefunguje, tvrzení komunistů bylo propagandistické a nikoliv pravdivé, proto socialistické zřízení neuspělo. Všichni nejsme stejní. Západ s komunistickou propagandou nemá zkušenosti, proto je tam progresivní (a agresivní) levičáctví a s ním spojené rovnostářství na vzestupu.

Ta Lukačovičova věta, kterou bohužel z Twitteru stáhnul, zní celá takto: „Obrovské množství nepochopitelných jevů v ekonomice, politice, či ve společnosti má jednoduché vysvětlení: nikoliv bezvýznamná část populace je ukrutně hloupá.“

V té větě není ani špetka povýšeného elitářství, ani spasitelského kárání, je to prosté konstatování reality, s níž jsme denně všichni konfrontováni. Každé slovo má smysl, je to esence pravdy. Každý z nás se potkává s lidmi velice chytrými, méně chytrými i s totálními blby – a vůbec nezáleží na tom, zda ti lidé jsou otitulovaní nebo mají základní vzdělání, zda sedí v manažerském křesle nebo stojí u výrobního pásu, protože přirozená inteligence vůbec nemusí nutně souviset s formálním vzděláním nositele a jeho rolí ve společnosti.

„Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin,“ řekl George Orwell, jehož fikce z románu 1984 se velice nebezpečně začínají přibližovat realitě. Skotská studentka na univerzitě prohlásila, že ženy se rodí s vagínou – a hrozí jí za tento nepochybně pravdivý výrok vyloučení. Ivo Lukačovič napsal pravdu a hned byl pranýřován, překvapivě nikoliv poblázněnými aktivisty ze Západu, ale Čechy.

Pokud Jan Zahradil a Jiří Ovčáček nejsou schopni akceptovat prokazatelnou realitu, že část populace je ukrutně hloupá, pak je to podivné. Oba se hloupě vnořili do idiotského progresivistického západního proudu, který nedávno dokumentovala v plné nahotě česká aktivistka z hnutí Extinction Rebellion, když zablokovala dopravu tím, že si sedla před autobus s nejekologičtějším pohonem na zemní plyn.

Ivo Lukačovič udělal chybu, že svůj tweet stáhnul, protože ustupovat popíračům pravdy se nemá. Mluvit pravdu by nemělo být revolučním činem, ale normou. Pokud přistoupíme na aktivistické kecy a lži, valící se na nás ze všech stran, budeme popírat zdravý selský rozum a podlehneme jako Zahradil a Ovčáček iluzi, že neexistují hlupáci, pak se sami staneme hlupáky.