Mé oblíbené slovo je "bojovat". Vzpomínáte, jak jsme bojovali za mír? Teď bojujeme s oteplováním, suchem ...

Připomněl jste mi slovo "vybydlený" které se v češtině zabydlelo i když vzniklo z vtipu který koloval v druhé polovině 80. let.

Matka "mladíků" (oni to u nás nejsou jen přistěhovalci ale i jiní nepřizpůsobiví) přijde na OPBH žádat o nový byt. Úředník jí sdělí že byt nedávno dostali. Ona na to odpoví "ale ten už je vybýdleny"....

Fascinuje mne že během třiceti let se z vtipu stala realita.

Právě ono údajné pokořování hor je takovým nesmyslem, že mi to taky vždy rve uši. Další hodně rozšířeným nešvarem je používání slov hrozný a strašný (od hrůza a strach) s pojmy opačně zabarvenými. Takže mít hroznou nebo strašnou radost, co to je? Ale asi nestačí mít radost velkou, to zní asi moc obyčejně. A obrovskou už je asi až moc. Možná by stačilo: mám takovou radost... nebo velikánskou radost...co myslíte?

Díky pane autore za poučný článek.

Ptáka poznáš po peří, člověka po řeči. Jak moudré jsme měli předky...

A také na to sedí přísloví: Prázdný sud nejvíc duní ...